Dne 13. října 2013 běžela Lucie Vávrová svůj první půlmaraton za sebe i všechny lidi s epilepsií. Níže si dovolujeme uvést její poděkování organizátorům.
„Dobré pondělní odpoledne,
ráda bych Vám poděkovala jak jménem svým, tak i jménem o.s. EpiStop za výborně zorganizovanou akci a za podporu jakou jste nám věnovali.
Za sebe mohu říct – děkuji za nádherný zážitek. Byl to můj první delší běh v životě a byl naprosto nezapomenutelný. Nikdy jsem nechápala, proč se lidé věnují dlouhým běhům a teď už to vím. Atmosféra už na startu, to nadšení, očekávání a radost, která nás provázela po celé trati, je jedinečná. Lidé stojící všude okolo a fandící všem závodníkům bez ohledu na rychlost a styl běhu, to člověka nabije energii. Na 15km jsem měla mohutně povzbuzující rodinu a moje neteř a malý synovec běželi chviličku vedle mě. Zhruba dva kilometry před cílem mě míjel rychlejší běžec – se slovy „Bežíš i za mýho syna. Tak makej!“ Před závěrečným stoupáním na Malé náměstí (které mi po 21km přislo jako výstup na Sněžku) na mě někdo z organizátorů zavolal „dvěstě metrů do cíle, to už dáš“. A v křižovatce se připojila máma a ze všech sil tleskající holky ze štafety EpiStop. To vás do cíle prostě donese. No a cíl sám? Spousta teskajícich a usměvavých lidí, kteří sdíleli radost ze svých sportovních úspěchů.
Od malička jsem hrála tenis, kde je člověk na kurtě sám. Sám a vždycky proti soupeři. Jeden vítěz na úkor jednoho poraženého. Půlmaraton jsem vnímala jinak. Včera bylo jen vítězů.
Kdybych měla mít jedno přání – běhejme víc, spolu a pro radost.
Takže díky moc a doufám, že za rok běžíme znovu!“
Lucie Vávrová